Hola, září

Hola! Strýčku září! Jakpak se vám daří?
Vrátil jste se z výletu?
Celý rok jsem odpočíval, inspiraci sobě sbíral
A teď, milý školáci pustíme se do práce.
Já vám rozdám barvičky - žaludy, kaštany, jeřabiny
Vy mi je za to spočítáte, přečtete o nich veškeré noviny
Konec psiny; Teď pošleme letní čas na prázdniny!
Je tomu tak: bratříček září v svém slamáčku z dožínek, ověnčeném šiškami chmele z jejichž zlata bude zlatý - pivní mok a hroznů vín rovněž ozlacených srpnovým sluncem rozvážně, pomalu vplouvá na zlaté bárce do času říček, potolů a studánek a pokládá na ně síť babího léta.
Je utkané z rosy a prvních mlh, které ráno pouštějí přítele, slunečního pána přes tento závoj.
Školáčci, nedočkaví i mrzutí nastupují na svou vzdělávací pouť. Teprve nyní si uvědomují poprvé, že se jim o něco zkrátil den a tma se začíná vkrádat o kousek dřív.
To je ČAS, pán světa se svými zákony, kterému se musí podrobit i naši bratři, měsícové.
To on jim dává úkoly co mají stihnout.
A tak se září činí.Ví, že se v jeho stopách  krade údobí podzimu, víla rozevlátého času, která je plná hýřivých barev a tance divočejšího léta.
Co srpen nedovařil ty už nedopečeš, milé září. Když tvůj první den, na svatého Jiljí proprší, to celým podzimem vody protečou. Jiljí je přísný pán, činí konec i prázdninám.
A hned i  druhý tvůj den, na svatého Štěpána, krále máš léta už po mále
A přec ještě na svatého Matouše bývá dnem 21. pohoda, vyschne v lese ještě i každá kláda. Avšak o pět dnů později, dne svatého Cypriána už jsou chladná tvoje rána
"Ale ještě ne!" Mírní ČAS září svými laskavými doteky." Ještě si chvilku odpočineme od léta, které ulétá mezi beránky na obloze, stejně průhledné... než dojde říjen, podmračený bratříček...

Let it be me von den Everly Brothers

chci být básníkem a psát si po větru mezi stromy
ševelící větve, doteky nebes, vzlínání mechu, stařeckých trav
kudy že jde podzim znavený stářím
.... byl kdysi létem můj přítel čas

Bratříček srpen

...kde se vzal tu se vzal náhle sem přispěchal, vzal kyj červenci, který si ještě hrál, poslal ho spát a sám začal malovat zlatou do obilí; Budou žně. Co svatá Margita ještě nepoksila, to už se musí odvozit do sila...
A sype dál rudé a modré krůpěje jahod mlsným jazýčkům, do lesů  spěchá a nabádá houboví  - Je čas vyrazit k růstu!
Má rád dětský smích a ke dnům prázdninovým si  s nimi hraje se sluncem jako se zlatým míčem spolus s oblohou na schovávanou.
Ještě je žhavý a už ukrajuje zas víc dne ku prospěchu nocí plných hvězd. Však v svém středu uchovává perseidy a chystá jejich rojení.
Také svatý Vavřinec si jde se džbánečkem pro své první vinné hrozdy a  s ním přijde nanebevzetí Panenky Marie, podzimek smočí své prstíky do mlžných rán.
Bartoloměj svatý pak dne zas o kus zkrátí...
Ale rozpustilý srpen ještě ohnivým sluníčkem  do oblak se zakusuje a vytahuje modré moře do hladin rybníků a řek a hřeje jejich břehy.
Ještě pořád má letní dech.