Je to tak; přichází starý, moudrý pán bělostného hávu a bělostné hlavy. Usmívá se, neboť ví ledacos o pošetilostech světa. Však měl na to celý rok pozorovat všeliké hemžení co kolem probíhalo, nejen lidské.
Usedá na post nejvyšší a přebírá pozvolna kyj od bratříčka listopadu, toho marnotratníka co hýřil a vše kolem rozmetal.
Však on ví, že i toho bylo třeba. Kdo by mu uklidil v domě zvaném svět? Věci dostaly svůj řád.
Nastává čas půstu a čas odpočinutí. Spánku je třeba. Proto bylo ustanoveno, aby den byl kratší noci a tma byla ustanovena k zastavení se a rekapitulaci. Je čas na vyprávění si, vzpomínky a pohádky.
Slovo přeci vzešlo ze tmy. Má mu být znovu dopřáno návratu k nám.
Slova, která nás míjejí během roku jsou jako úprk, zapadávají v chvatu prožít den, aniž bychom poznali co nám říkají.
Letošní stařeček prosinec ještě nevzal na sebe bílého pláště, ani Martinu ve vládě listopadu nedopřál bělouše. Snad se ty dva domluvili a stále ještě si ponechávají rubínových listů pro třpyt slunečních prstenců, byť listí leží pomuchláno, krajinou kam si ho odnesl vítr a hraje s ním na honěnou.
Ulice, ty si tvorové lidští zbavili zbytků té krásy z podzimních bálů přírodních, ale okraje lesních listnáčů cest,ó, jé, tam si vítr má stále s čím pohrávat!
Proč asi stařeček prosinec váhá rozestřít svůj bělostný pláš´t krajinou?
Ví jen on sám. Jenom on zná zákony matky Přírody. Ví, kdy se blíží doba slehnutí, které dá později vyrašit novému životu.
Možná, že svatá Kateřina bude v třetí den prádlo máchat, možná pak Barborka ho naškrobí. Možná, že tomu bude naopak.
Svatá Lucie nám o dnu třináctém dá ale jistojistě dlouhou, dlouhou noc, a dne nám nepřidá
Ještě na svatého Tomáše v den 21. nám prosinec dá dlouhé , nejdelší noci. Možná že ale konečně vytáhne onen bělostný plášť a schoulí se do něho a meluzína začne zpívat do komínů táhlé písně dálek.
A přijde Štědrý den, den 24. prosincový, už ví, že lidské plémě v tento den oslaví opět odkaz Ježíšova evangelia. Neboť je to den zrození Ježíška, děťátka, syna božího v dalekém Betlémě, který měl přinést lidem lásku. A také slunovratu pootevře vrátka...
Lidé však neumí naslouchat.
Prosinec ale umí odpouštět. Znova a znova kráčí staletími a nese s sebou Ježíšovo poselství.
Vánočními svátky dochází k naplnění jeho času.
Dopřeje radostí všem, kdo naslouchat umí.
Leč, je to stařec a ví. Končí se opět jeho vláda. Je čas předat kyj svému odpočatému bratru lednu.
Je plný sil a přinese dovádění a radosti mládí. Noc začne ustupovat novým dnům.
Važme si prosince. Je to měsíc moudrý a znalý. Naslouchejme mu.
