...čtvero sudiček, každá z jiného koutka nebe, nikdy se nedohoní a přeci se potkávají: Batole jaro, letní hříbě, podzimní junák česající plody a konečně zima, nejmoudřejší, neboť všechno kolem usměrňuje do rovnováhy spočinutí.
Když ta končí svou vládu dovolí Zemi oplodnění; pak batole, jarní koloběh, začíná nabírat sílu k hříběti, které se rozeběhne světem plným životní energie, až vzroste do švarného junáka a začne sklízet plody, které předá zimě. Ta je uschová do jarního návratu...
A mezi nimi dvanáctero bratrů předává moudrost životní energie co žezlo vládnoucí Přírodě, víle rozpustilé, která mezi tím vším tančí plná žití, upíjí vod a přilévá pramenů...
A bude tomu tak navěky....
