Narodil se nám Nový rok; je to miminko co se učí teprve žít mezi námi. Dáváme mu pěkně zabrat, když po něm hned všichni všechno chtějí.
Ještě se rozhlíží, tma je proto pořád delší než den, protože se mu chce ještě stále víc spát než se činit, aby nabral dostatek sil.
Až přijde jaro bude kvést jako nevěsta a bude nás lákat k milování.
Pak přijde čas léta a rok bude v polovině svého života, bude z něho sálat svěžest a volnost, jen se rozletět. V tu chvíli jako bychom zapomněli sledovat čas.
Ale i roku čas ukrajuje dnů a nutí ho stárnout.
Brzy přijde podzim, postupné stáří, které vydává plody jak zdravým bude on sám. Krajina se bude obnažovat ze všech nadělených krás a bude platit za vše co jí rok dal.
Apak už se rok stane opět starým, který se těší na odchod do minulosti. Jenom my, lidé budeme pospíchat urvat z něho vše co zbývá. On nám to ale odpustí, že na něho přestaneme myslet. Dobře bude také vědět, že v nových dnech se chystá narodit další miminko zvané Nový rok.
Buď požehnaný, silný, zdravý a bohatý; skromný a přitom krásný.
