Bratříček leden

Ráno:  zlehounka zaťukal na čelo bývalého spáče. Ruku měl ledovou. Zapomněl si rukavici?
Ne; Na měsíčním ohýnku  ještě jiskřily stopy včerejšího dne, když se spáč probouzel.
Odcházející noc nadále rozhazovala marnotratně peří, takže za oknem bylo bílo.
Byl první den měsíce lednového.

Vše se začíná odznova.
Za oknem tančí bělostné kožíšky víl, houf lednových sestřiček. Mladé a svěží svým dechem ojínily okenice a mraky se zvolna rozhodují zda budou přívětivé a přidají se do tance či zda budou rozmrzele metat meluzínová košťata po jejích stopách.
Lednové víly však nic nedbají a tančí a tančí...
Prosincový spáč se začíná uklízet do svého doupěte; Sesedl zívajíc z vrcholu na ten nejnižší kámen, aby měl svou tmu a své ticho, které si vzal s sebou..Ví, že bratříček leden je v rozletu. Teď je jeho čas.
Dny na obloze se prodlužují a jeho tmy že čas ukrajuje.
Však "...na Nový rok o slepičí krok!" zpívají lidé. A na tři krále hned o kus dále, že už je dne víc.
Měsíc leden je plný síly a rád kreslí paní zimě do krajiny stříbrné obrazce. Je- li ale nadurděný, to metá metelice, že není na krok vidět.
Tu ho paní zima chlácholivě zahalí, leden se uchlácholí a zas je to onen stříbrný mladík co zvoní bělostnými rolničkami rampouchů.
Kdyby lidé uměli naslouchat,, zaslechli by zvonění letních potůčků a bystřin, neboť to vše mají ukryté ve svých hlubinách.
.Tak leden kraluje s paní Zimou...
Darmo se neříká, že v lednu si za pec sednu či je-li leden jasný bude i rok krásný, zdravý, srdnatý.
Běda-li, když v lednu urousaná voda, bude v roce věčná škoda, a leze-li v lednu červík ven, zima až do května protáhne se.
Hoj, ty ledne, přítelíčku, naděl sněhového kožichu všemu dostatek,ať dáš mu oddychu po loňském roce. Nechť síly nabere tento rok a dá i zdravé síly, plodnosti dosyta i nám....