přichází březen

Přichází březen

...a už, už chvátá březen: Hoch rozdychtěný samým čekáním na Vesnu.
Zimní víla si již přeci jenom značně poničila svůj bělostný šat v bláznivých tancích.To jak se honila s metelicemi a s mrazy, s mrazíky na okna malovala ledových květů, uličnice.

Náhle je znavená a stará: Dívá se do zrcadla v potoce a pláče.
Její průsvitný háv pojednou nabírá nádech krajiny a stává se šedivým a smutným.
Právě, že někde vprostřed louky se probouzí nenápadný kvítek - Vesna.
Má ve svých slunečních vlasech vpletené první chmýříčka podbělů a první petrklíče:
Sněženky jim zvolna ustupují stejně jako opět zestárlá, zešedivělá paní Zima co přestal být dávno mladičkou vílou honící se pláněmi.
Březen je statný hoch a svým kyjem se rozmachuje v široširou dál.

  Ačkoliv březen stále ještě hlásí, že budeme ze kamny a ještě s dubnem tam pobudeme, Vesna  už se probudila ze zimního spánku a nyní je ona štíhlá dívčina, hbitá jak bystřina potoka co se tu rozvodnila.  Jak správná zahradnice rozsévá sílu krajině .

Březnové slunce má ještě stále krátké ruce, ale o svatém Tomáši má už sníh být na kaši . Mrzne-li však o 3 dny později, 10, den březnový- o den čtyřiceti mučetníků, přibude ještě celých čtyřicet dnů - mrazíků.
Ne-li, už za dva dny nato, o svatého Řehoře je líný sedlák, který neoře a čáp a vlaštovka letí přes moře a líná žába, která hubu neotevře...
A je tu devatenáctý den- Josefa svátek- svatý Josef, s tváří milou končí zimu plnou. Jeho mráz, je-li neuškodí ale květu.
Nevezme-li svatý Josef zimu pryč, udělá to jistojistě druhého dne Jáchym;
...a o 5 dnů později už má být o svatém Viktorínu, blaze, teplo i ve stínu. Jaro zvěšťuje i Zvěstování....přesto zimu stále leckdy nevyhání...
A to už číhá na svůj kyj duben...