Nový rok

I sešel měsíc prosinec na post z nejnižších a  za sebou zavřel dveře;
Junák Leden, švarný a srdnatý  otevřel opět okenice dokořán a vpustí mezi nás nový, dlouhý rok.
Hned poté vběhnou  do domu zvaného Věk nové, čiperné vteřiny a začnou se prohánět našimi skutky.
To jenom my, lidé si myslíme, že se odečítají a skomírají spolu s námi.
Klam a mam lidských pošetilostí.
Tak jako se stále obnovuje jaro, léto, podzim, zima v koloběhu času tak  nás hostí Věk v svém srdci- domě.
Je jenom na nás jak svůj dům určený k přežití zemskému udržíme čistý.
Čas, ten se neohlíží; jde si dál a dál, poutník životem nadzemským a usmívá se našim bludům, že ho překonáme v běhu.
Dobré ráno! Volám z okenice Novému roku a rozhlížím se zvědavě po rozpustilých vteřinách, které mě nevnímají a honí se. Cestou nabírají do džbánečků skutků a přilévají je do studánky minulosti.
Kdo ví kolik dobré vody z ní budou pít ti po nás, či kolik kalu z ní vyloví...
Dobré ráno.

Přichází prosinec

Je to tak; přichází starý, moudrý pán bělostného hávu a bělostné hlavy. Usmívá se, neboť ví ledacos o pošetilostech světa. Však měl na to celý rok pozorovat všeliké hemžení co kolem probíhalo, nejen lidské.
Usedá na post nejvyšší a přebírá pozvolna kyj od bratříčka listopadu, toho marnotratníka co hýřil a vše kolem rozmetal.
Však on ví, že i toho bylo třeba. Kdo by mu uklidil v domě zvaném svět? Věci dostaly svůj řád.
Nastává čas půstu a čas odpočinutí. Spánku je třeba. Proto bylo ustanoveno, aby den byl kratší noci a tma byla ustanovena k zastavení se a rekapitulaci. Je čas na vyprávění si, vzpomínky a pohádky.
Slovo přeci vzešlo ze tmy. Má mu být znovu dopřáno návratu k nám.
Slova, která nás míjejí během roku jsou jako úprk, zapadávají v chvatu prožít den, aniž bychom poznali co nám říkají.
Letošní stařeček prosinec ještě nevzal na sebe bílého pláště, ani Martinu ve vládě listopadu nedopřál bělouše. Snad se ty dva domluvili a stále ještě si ponechávají rubínových listů pro třpyt slunečních prstenců, byť listí leží pomuchláno, krajinou kam si ho odnesl vítr a hraje s ním na honěnou.
Ulice, ty si tvorové lidští zbavili zbytků té krásy z podzimních bálů přírodních, ale okraje lesních listnáčů cest,ó, jé, tam si vítr má stále s čím pohrávat!
Proč asi stařeček prosinec váhá rozestřít svůj bělostný pláš´t krajinou?
Ví jen on sám. Jenom on zná zákony matky Přírody. Ví, kdy se blíží doba slehnutí, které dá později vyrašit novému životu.
Možná, že svatá Kateřina bude v třetí den prádlo máchat, možná pak Barborka ho naškrobí. Možná, že tomu bude naopak.
Svatá Lucie nám o dnu třináctém dá ale jistojistě dlouhou, dlouhou noc, a dne nám nepřidá
Ještě na svatého Tomáše v den 21. nám prosinec dá dlouhé , nejdelší noci. Možná              že ale konečně vytáhne  onen bělostný plášť a schoulí se do něho a meluzína začne zpívat do komínů táhlé písně dálek.
A přijde Štědrý den, den 24. prosincový, už ví, že lidské plémě v tento den oslaví opět odkaz Ježíšova evangelia. Neboť je to den zrození Ježíška, děťátka, syna božího v dalekém Betlémě, který měl přinést lidem lásku. A také slunovratu  pootevře vrátka...
Lidé však neumí naslouchat.
Prosinec ale umí odpouštět. Znova a znova kráčí staletími a nese s sebou Ježíšovo poselství.
Vánočními svátky dochází k naplnění jeho času.
Dopřeje radostí všem, kdo naslouchat umí.
Leč, je to stařec a ví. Končí se opět jeho vláda. Je čas předat kyj svému odpočatému bratru lednu.
Je plný sil a přinese dovádění a radosti mládí. Noc začne ustupovat novým dnům.
Važme si prosince. Je to měsíc moudrý a znalý. Naslouchejme mu.

vstoupil listopad

Už je to tak: Do dveří roku vkročil listopad, brach celý šedivý, zasmušilý;
Plášť má z cárů mlhoviny a na hlavě starý, plesnivý klobouk s posledními krvavými listy.
Zvedne-li ho vyrazí vichrové nesoucí studené plískanice dešťů a prvních poryvů sněhové vánice.
Za ním se táhnou Dušičky všech těch, kteří už kdy navštívili tento svět, aby se podělily se současnými poutníky životem o chvíli být spolu.
Občas se i tomuto starci kmitne na tváři úsměv polehtá-li ho sluníčko svými zlatými prameny a dodá-li mu teplého pohlazení. To spolu pasou jeho rozdováděné šedavé beránky oblohou a pletou se do sítě posledních pavučin babího léta.
Ale přeci jen už je vidět víc a víc jak je přeci jen unavený a sešlý. Nad hlavou má čím dál více šedin z propadajícího se dne do tmy.
Však už za dveřmi čeká prosinec, běloskvoucí stařec nesoucí advent.
Ale ještě stále vládne listopad. Chystá si svatému Martinu běloskvoucího koně; Bude-li studený dá zeleň lednu, však na svatou Kateřinu se jistě schováme už pod peřinu přestože na svatého Ondřeje kdy se s námi bude listopad už loučit, ještě naposledy se nám v duších, tělech ohřeje. Jestliže však Ondřej sněží sníh už si u nás asi sníh poleží...
Milý listopade, můžeš -li za svou šedivou tvář?
Máš vznést mezi nás první nástup k odpočinku a ke klidu....
To jsme už zapomněli. Promiň nám, nedočkavým.

Bratříček říjen

Vešel nenápadný, a hned vše osvítil svým šatem hodným klauna, setkaným barevnými záplatami - tu od slunečního zlata, tady rubínovou červení, až po zlatohnědou, hnědou, tlející.
Jenom modrá se vytratila.
Ještě jí zbývá cárovité sukno na obloze, ale z toho už nestříhá než vodní hladina  a do svých tváří ho nechá  padat v stínech.
Zatím nám tento klaun předvádí  reje a tance spolu s listím stromů v čím dál náruživějších variacích. Jako kouzelník tahající z klobouku rozhazuje dozrálé plody.
V závěsu táhne unylou mlhu a blízká stmívání, své sestry co číhají kdy se dostanou ke svojí moci.
Zlaté hrozny vína naplněné sluneční září po okraj volají po utrhnutí  nasátí moku hřejícího sladkostí.
Poslední ohýnky na polích, na úhorech a draci vznášející se k oblakům nesou vzkaz: Vkročil mezi nás říjen; s létem jsme se rozloučili minulý měsíc, do zimy máme ještě čas.
Na svatého Placida slunce ohně nevydá, svatá Terezie už zimní okna prvně nasazuje, po svaté Tereze už mráz po střechách leze.
Svatá Hedvika však přesto ještě medu do řepy nám namíchá.
Záleží na přítelíčku, říjnu jak se bude činiti a zimu připravovati, vždyť z pranostik jeho střídání stráží k měsíci listopadu říká: Jak den svaté Voršili na 22. den začíná tak i zima se končívá.
A tak si užívejme podzimního plesu, brzy bude nám dáno už jen krajin spánku.

Hola, září

Hola! Strýčku září! Jakpak se vám daří?
Vrátil jste se z výletu?
Celý rok jsem odpočíval, inspiraci sobě sbíral
A teď, milý školáci pustíme se do práce.
Já vám rozdám barvičky - žaludy, kaštany, jeřabiny
Vy mi je za to spočítáte, přečtete o nich veškeré noviny
Konec psiny; Teď pošleme letní čas na prázdniny!
Je tomu tak: bratříček září v svém slamáčku z dožínek, ověnčeném šiškami chmele z jejichž zlata bude zlatý - pivní mok a hroznů vín rovněž ozlacených srpnovým sluncem rozvážně, pomalu vplouvá na zlaté bárce do času říček, potolů a studánek a pokládá na ně síť babího léta.
Je utkané z rosy a prvních mlh, které ráno pouštějí přítele, slunečního pána přes tento závoj.
Školáčci, nedočkaví i mrzutí nastupují na svou vzdělávací pouť. Teprve nyní si uvědomují poprvé, že se jim o něco zkrátil den a tma se začíná vkrádat o kousek dřív.
To je ČAS, pán světa se svými zákony, kterému se musí podrobit i naši bratři, měsícové.
To on jim dává úkoly co mají stihnout.
A tak se září činí.Ví, že se v jeho stopách  krade údobí podzimu, víla rozevlátého času, která je plná hýřivých barev a tance divočejšího léta.
Co srpen nedovařil ty už nedopečeš, milé září. Když tvůj první den, na svatého Jiljí proprší, to celým podzimem vody protečou. Jiljí je přísný pán, činí konec i prázdninám.
A hned i  druhý tvůj den, na svatého Štěpána, krále máš léta už po mále
A přec ještě na svatého Matouše bývá dnem 21. pohoda, vyschne v lese ještě i každá kláda. Avšak o pět dnů později, dne svatého Cypriána už jsou chladná tvoje rána
"Ale ještě ne!" Mírní ČAS září svými laskavými doteky." Ještě si chvilku odpočineme od léta, které ulétá mezi beránky na obloze, stejně průhledné... než dojde říjen, podmračený bratříček...

Let it be me von den Everly Brothers

chci být básníkem a psát si po větru mezi stromy
ševelící větve, doteky nebes, vzlínání mechu, stařeckých trav
kudy že jde podzim znavený stářím
.... byl kdysi létem můj přítel čas

Bratříček srpen

...kde se vzal tu se vzal náhle sem přispěchal, vzal kyj červenci, který si ještě hrál, poslal ho spát a sám začal malovat zlatou do obilí; Budou žně. Co svatá Margita ještě nepoksila, to už se musí odvozit do sila...
A sype dál rudé a modré krůpěje jahod mlsným jazýčkům, do lesů  spěchá a nabádá houboví  - Je čas vyrazit k růstu!
Má rád dětský smích a ke dnům prázdninovým si  s nimi hraje se sluncem jako se zlatým míčem spolus s oblohou na schovávanou.
Ještě je žhavý a už ukrajuje zas víc dne ku prospěchu nocí plných hvězd. Však v svém středu uchovává perseidy a chystá jejich rojení.
Také svatý Vavřinec si jde se džbánečkem pro své první vinné hrozdy a  s ním přijde nanebevzetí Panenky Marie, podzimek smočí své prstíky do mlžných rán.
Bartoloměj svatý pak dne zas o kus zkrátí...
Ale rozpustilý srpen ještě ohnivým sluníčkem  do oblak se zakusuje a vytahuje modré moře do hladin rybníků a řek a hřeje jejich břehy.
Ještě pořád má letní dech.

Po květnu přichází červen

...mladíček vonící jahodami a třešněmi:
Jeho vědro je už plničké a vodáci se mohou radovat. Jejich netrpělivost, kdy v březnu odemkli řeky a potoky může být plně uspokojena. Voda je přívětivá družka letních dnů, které kvapem přicházejí po stopách svého vládce.
Vše se rdí, jahody, třešinky za ušima místo náušnic....
Milý jsi, příteli, mladíček skotačivý,ty, který uzavíráš půl roku do polokruhu slunečního svitu a v svém středu ho vyzvedáš co nejdále můžou tvé dlaně.
Bratříček červen je ale také pokušitel, červíky vytahuje a postrkává do prvních plodů své úrody. Čím více je podmračen tím houšť škody páše, potměšilec.
Pro budoucí úrodu má voda cenu zlata a je na rozmařilém mladíkovi jak vodou bude šetřit či rozhazovat. Však má ve svém měšci dnů i svatého Medarda,který by mohl z konývky plných 40 dnů rozlévat plnými konvemi krajinou.
Už den před ním, Božího těla zván, zmoknou - li na oltářích věnečky polije on  na lukách děvečky.
Ještě i svatá Tonička nosí uplakaná očíčka. Ale i svatý Vít dává zemi dostatek pít.
 A měsíc láme svou hůl v čase, blíží se 21. den jeho vlády. Je svatého Aloise. Posekej louku a neboj se!
Vždyť už přispěchá den 24. Je to den Jana Křtitele, a na den tohoto svatého Jana se otevře létu brána, leč sluníčko začne pospíchat nazpátek k zimě.
Mladíček červen začíná být unaven a začne chystat cestičku pro červenec. Ještě kolem sebe rozhodí poslední věnec jarních květů a je tu letní žeň.
Na svatého Petra a Pavla, když se loučí se ještě naposledy  rozhoduje jakou vládu že předá. Bude-li ten den čistý bude i rok úrodný, když hrom tříská do země hřiby zatřískává; prší-li 30 dnů ještě vodu ponesou...

Bratříček červenec za dveřmi

...a už je tady bratříček červenec; Celý rozevlátý zlatým vlasem pohazujíc bujně krajinou převzal od svého menšího bratra kyj a rozmachuje se kolkolem, rozsévá  plodů léta na které červen nedosáhl. Má měch plný svěžích vod k osvěžení a les voní pod jeho dlaněmi prvním borůvčím a prvními houbami.
Také obilí na polích díky jeho zlatým kadeřím dostává zlatý nádech, a klasy obtěžkané jeho štědrostí vybízejí k prvním sklizním zatímco věrná družka Léto vesele poletuje krajinou tu v podobě motýlů, tu jako vážka, průhledná...
Nedostihneš jí v letu
Už ale dnu  svitu po vteřinách opět ubývá zatímco on horka spěchem přilévá: Co dbá na to, že co peče v potoky proteče!
Však, špatně -li se vyspal po roce a pláče, hromuje, krupobití nám plně dopřeje!
Na druhého července nás, v den Panny Marie navštívení, pakliže plakat bude,tak deš´tů máme bez konce. Jako Medard nám dá čtyřicet dnů dešťů vychutnat.
Když však ona zachová nám nebe čisté ovoce zářivé máme jisté.
K desátému červenci je den Sedmi bratří: jaká je povětrnost Sedmi bratří taková sedm týdnů se patří být na obloze. Neprší li budeme suchých žní užívat. Avšak prší -li. sedm týdnů budeme pro déšť hořekovat.
A už je tu naše známá, svatá Margita: odhazuje svůj srp do žita a volá "Začínejte žnouti!" Je den 13, kdy měsíček červenec vychutnává sílu vlády.
V den 18. jeho vládnutí, o svatém Kamilu má prý slunce největší sílu. A už za dva dny poté, v den svatého Eliáše je dopoledne léto, však odpoledne už se k podzimku naklání. A druhý den mi našeptává: Je svátek Daniela, to už mlha lehká zrána na zem usedá
Ale už přichází také svatá Anna , začne halit rána do letních mlh a noci začnou chladnout.
Minutku po minutce pomaličku začíná upíjet dne a vracet noci čas pro tmu.
Ale ještě pořád vládne červenec tím úžasným dotykem tepla, světla a letu.
Frrrrrr: srpen už se hlásí o kyj!
Bratříčku, je čas dělení se!

Přichází květen

 A už přichází, láskyplný mladík. Nese si s sebou opojení časem.
Vše je v jednom květu a Vesna září.
Co vytknout času této vlády?
Je příliš krátká pro náš věk.
Den nabírá na síle a noc se zase zkrátila.
Jenom tři strýci: Pankrác, Servác, Bonifác s uplakanou sestrou Žofií házejí temná oka po krajině.
Jsou jako kaňky upuštěné z pera malíře. Všechno vybarví do stera kvítí.
 Prý, že - Sníh v máji nám dá hodně trávy.   Suchý březen - chladný máj do stodoly  že přidá ráj .
Deštíčkové májoví, měly byste tedy mít své konvičky plné.
Májová kapka je prý za dukát. Kolik dukátků zlatých dáte nám na obloze?
Když máj vláhy ale nedá, červen se prý potom předá?
V máji hřímoty prý ještě nedělají trampoty....
Šťastný červen, měsíc máj: po březnu, za kamny vlezlí, po dubnu, ještě tam sedlí s ním kozičky ženeme v háj

 Za mlaďúnký rojík v máji 

rádi  ti vůz sena dají

ale za roj v červnu už se ani nehnu

...a tak i když 4.5. Floriánek ještě sněhového kloboučku může na luka přidati ti tři šohajové  o týden později čepic zpět podat, jen co  Žofka nad nimi zapláče jistě už ulomí koláče studeného a přidá slunečného.

Snad jen 25.5 může Urban být studeným pánem; Je-li však úsměvný, hřejivý,je-li pohoda; Na Urbana pro sedláka je úroda skoro vyhraná.

A milý květen, měsíc máj může pustit bratříčka června brzy v háj, lesy, louky, potoky stráně......

Duben...

...za kamny budeme:
Co na tom, že Vesna je tak snaživá a krajinu již kolem zdárně, pracně obdělává?
Měsíc březen došel k svému cíli a předal rád žezlo bratříčkovi,dubnu.
Jaký je toto krajiny pán? Líný?
 Kdo ví.
Spíš náladový jak se vyspí.
Vláčet se plačtivým údolím, které opouští pozvolna paní zima a hádat se s ní o každičký kousek luk, polí a lesů, do městských dláždění zanášet svěžího dechu...
...věru, to je únavná lopota  kdo se snaží.
 A také bratříček duben zve na svou hostinu tu  přátele z mokré čtvrti, tu hostí zmrzlíky, tam naláká jarní paní a dá jí laskomin, jen ať mu tančí tanec plný květů.
Však : také v dubnu čas na panský kvas se říká; a panská láska  stejně jak dubnový sníh pranic za nic nestojí, obé roztají.
Přesto ale dubnové sněžení plné vláhy zem kolem pohnojí, a když duben takto laškuje bohatou úrodu prý slibuje.
Je-li duben pěkný i máj bude ještě hezčí....
Bláznivý měsíc v rouše kašpara. Déšť střídá slunce a proplétá vše zbylým sněhem.
Duben s sebou přináší také první hřmění- tepla vykoupení.
Pověra dí, kdo o zahřmění prvním kámen uchopí čerstvé zemské síly se chopí.
Pokud ale kroupů bouře přinese, fialce vůni setřese...
Bouřlivák duben: Nestálý a přelétavý...
Tak mu jde den za dnem, až už je sám měsíc omrzen a nabízí sám svůj kyj bratříčkovi. Snivému, pohledu laskavě toužebnému máji- květnem řečenému.

přichází březen

Přichází březen

...a už, už chvátá březen: Hoch rozdychtěný samým čekáním na Vesnu.
Zimní víla si již přeci jenom značně poničila svůj bělostný šat v bláznivých tancích.To jak se honila s metelicemi a s mrazy, s mrazíky na okna malovala ledových květů, uličnice.

Náhle je znavená a stará: Dívá se do zrcadla v potoce a pláče.
Její průsvitný háv pojednou nabírá nádech krajiny a stává se šedivým a smutným.
Právě, že někde vprostřed louky se probouzí nenápadný kvítek - Vesna.
Má ve svých slunečních vlasech vpletené první chmýříčka podbělů a první petrklíče:
Sněženky jim zvolna ustupují stejně jako opět zestárlá, zešedivělá paní Zima co přestal být dávno mladičkou vílou honící se pláněmi.
Březen je statný hoch a svým kyjem se rozmachuje v široširou dál.

  Ačkoliv březen stále ještě hlásí, že budeme ze kamny a ještě s dubnem tam pobudeme, Vesna  už se probudila ze zimního spánku a nyní je ona štíhlá dívčina, hbitá jak bystřina potoka co se tu rozvodnila.  Jak správná zahradnice rozsévá sílu krajině .

Březnové slunce má ještě stále krátké ruce, ale o svatém Tomáši má už sníh být na kaši . Mrzne-li však o 3 dny později, 10, den březnový- o den čtyřiceti mučetníků, přibude ještě celých čtyřicet dnů - mrazíků.
Ne-li, už za dva dny nato, o svatého Řehoře je líný sedlák, který neoře a čáp a vlaštovka letí přes moře a líná žába, která hubu neotevře...
A je tu devatenáctý den- Josefa svátek- svatý Josef, s tváří milou končí zimu plnou. Jeho mráz, je-li neuškodí ale květu.
Nevezme-li svatý Josef zimu pryč, udělá to jistojistě druhého dne Jáchym;
...a o 5 dnů později už má být o svatém Viktorínu, blaze, teplo i ve stínu. Jaro zvěšťuje i Zvěstování....přesto zimu stále leckdy nevyhání...
A to už číhá na svůj kyj duben...

měsíček únor

....Znavený leden usedá zpět zatímco meluzíny  s vločkami se honí krajinou a víla bílá, průhledná tančí si bosky závějemi a každý její krok je posvěcen třpytem závěje.
Na místo nejvyšší přichází únor, drobeček, který nedorostl, a přeci je švarným junákem.
A už zvedá kyj a temné, šedé mraky se mísí do slunečních paprsků co z bodu ještě dalekého míří zas o kousek blíž k Zemi.
Vláda února bývá krátká než aby mohl rozvinout více všechna svá kouzla, proto střídá den za dnem v kalupu,  ořezává noci.
Zatímco ve vládě ledna jen o slepičí krok ustoupila dnu, únoru zas nadělila dříve svítání.
Vždyť má už druhý den ve znamení Hromnici, o hodinu víc ke dnu a méně z noci!
Na Hromnici se dokonce i skřivánek vydává zpívat; Musí si vrznout i kdyby měl zmrznout, říkají o něm pranostiky a Hromnici připisují, že bude -li v její den zima bude o to dříve jaro: Jestli však na Hromnice slunce svítí bude sněhu ještě více...
Hromnice, co  pranostických předpovědí se tomuto druhému únorovému dnu dostává; ale ani další dny bratříčkovi vlády nejsou pozadu: Ještě 6. dne, o Dorotě se říká, že bude na sníh bohatá a 1O., o svaté Scholastice si máš navléct rukavice.
Ale už 14.den únorový- svatý Valentýnek je jara tatínek:Jsk mocný bude letos?
A 16. den, o Juliáně už bychom měli schovat sáně
20: den je den Masopustní: Svítí-li slunce bude prý zlaté pšenice, bude-li příjemné povětří bude dosti hrachu a poteče-li voda kolejemi, bude úrodný rok pro všechny...
A zatím, v počátku víla-Zima tančí a tančí, průhledná, třpytící se...
Je stále ještě krasavice v níž odráží se bílá zem i obloha .
Inu, únor je bratříček vzrůstu malého co do dnů, však bohatýrskýcch činů. Až bude odcházet, těsně před koncem své vlády přizve zas svatého Matěje dne 24., ať ledy rozláme; nenajde-li však jich ještě honem jich dá udělat. Na svatého Matěje únor ještě honem t voří závěje kde nejsou. Kde však jsou hned do nich vody vleje a skřivan už z ní pije...
Takový je únor...

Bratříček leden

Ráno:  zlehounka zaťukal na čelo bývalého spáče. Ruku měl ledovou. Zapomněl si rukavici?
Ne; Na měsíčním ohýnku  ještě jiskřily stopy včerejšího dne, když se spáč probouzel.
Odcházející noc nadále rozhazovala marnotratně peří, takže za oknem bylo bílo.
Byl první den měsíce lednového.

Vše se začíná odznova.
Za oknem tančí bělostné kožíšky víl, houf lednových sestřiček. Mladé a svěží svým dechem ojínily okenice a mraky se zvolna rozhodují zda budou přívětivé a přidají se do tance či zda budou rozmrzele metat meluzínová košťata po jejích stopách.
Lednové víly však nic nedbají a tančí a tančí...
Prosincový spáč se začíná uklízet do svého doupěte; Sesedl zívajíc z vrcholu na ten nejnižší kámen, aby měl svou tmu a své ticho, které si vzal s sebou..Ví, že bratříček leden je v rozletu. Teď je jeho čas.
Dny na obloze se prodlužují a jeho tmy že čas ukrajuje.
Však "...na Nový rok o slepičí krok!" zpívají lidé. A na tři krále hned o kus dále, že už je dne víc.
Měsíc leden je plný síly a rád kreslí paní zimě do krajiny stříbrné obrazce. Je- li ale nadurděný, to metá metelice, že není na krok vidět.
Tu ho paní zima chlácholivě zahalí, leden se uchlácholí a zas je to onen stříbrný mladík co zvoní bělostnými rolničkami rampouchů.
Kdyby lidé uměli naslouchat,, zaslechli by zvonění letních potůčků a bystřin, neboť to vše mají ukryté ve svých hlubinách.
.Tak leden kraluje s paní Zimou...
Darmo se neříká, že v lednu si za pec sednu či je-li leden jasný bude i rok krásný, zdravý, srdnatý.
Běda-li, když v lednu urousaná voda, bude v roce věčná škoda, a leze-li v lednu červík ven, zima až do května protáhne se.
Hoj, ty ledne, přítelíčku, naděl sněhového kožichu všemu dostatek,ať dáš mu oddychu po loňském roce. Nechť síly nabere tento rok a dá i zdravé síly, plodnosti dosyta i nám....